SMRT V RÁJI

V rozbité okno hledím potají,

deprese prosí a chtěla by ke mně,

na srdci rány mě bolí a mokvají,

i Slunce dnes svítí nezvykle temně.

Nechci se tvářit kdo ví jak skromně,

nechci se dělat jiným než jsem,

nebažím,Otče,po poznání stromě,

nechci být z ráje vyhoštěn.

Tajemné postavy z dálky volají,

a jejich hlasy mrtvě duní ve mně,

prosil jsem tolikrát ať mi Tě nechají,

lásku svou nechtěl jsem prohrávat levně.

V žití Tvé měsíce věřil jsem pevně,

kolik jsem dával Ti krásných jmen,

než navždy ukryla tělo Tvé země,

nechci být z ráje vyhoštěn.

Plameny pekelné duši mou líbají,

úsilí jejich snad působí směšně,

krkavčí chorál ďábelsky zpívají,

rakev si pro mne teď chystejte spěšně.

Tělo i duši mou pohřběte zpěvně,

ať se mi splní jen jeden sen,

ať se jí zase dotýkám jemně,

nechci být z ráje vyhoštěn.

Chci po boku ležet své jediné dámě,

prosím vás, už ani jediný den,

nechci být tady když ona je v jámě,

nechci být z ráje vyhoštěn.