Hřenská Kamenice se jezdívala vždycky na podzim. Nikdy nezklamala, i když vody mívala málo, ale v soutěskách to nakonec ani nevadilo. Píšu v minulém čase, protože teď už se jezdit nesmí. A je to škoda. Na Kamenici je spousta krásných míst, ať už krajinově, nebo i vodácky. Fůra pěkných průskoků, nízkých stupňů, a radost vodákům kazily jen napadané stromy. Krajina, ta je tu vskutku úchvatná. Pískovcové soutěsky, skály až do vody, stromy všude kolem, prožloutlé podzimní listí, no prostě nádhera.

A na Kamenici se dá skutečně i dobře zajezdit. I za malé vody se její obtížnost občas přibližuje WW III, voda ale nemá sílu. A tak je čas na různé dovádění, skákání ze skal atp. Nebudu-li počítat zapadaný jez těsně před soutěskami, tak se s "vodními díly" setkáme jen dvakrát. Dvě přehrádky, které utvořily malá jezírka, po kterých se vozí turisté na pramicích, klid a romantiku kaňonu nepokazí. Spíše naopak. A navíc, obě hráze jsou sjízdné! Já jel jen jednu, a to tu první. Pomaloučku polehoučku jsem se spouštěl neustále se levou rukou drže skály, aby byl následný skok co nejnižší. Bohužel jsem se však zapíchl do stolu tvořeného prkny, mezi kterými zůstávají úzké štěrbinky. Aspoň mám z toho pěkný fotky.

Nakonec jsem si musel s loďkou trošku nadskočit a zbytek zcouvat. Z toho už fotky bohužel nejsou, ale věřte, že problémy nenastaly :o) Druhou hráz jsem nejel, ale znám dost lidí, co ano. Fotkami sloužit nemohu. Při jejím sjezdu jde v podstatě o to, se trefit při skoku ze skály do jediného hlubokého místa v okolí. Jeho plocha ale zdaleka neodpovídá tomu, co by dle mého soudu pro bezpečný skok bylo zapotřebí. Varován případy, kdy došlo k prasknutí plastové lodě jsem, ač nerad, obnášel. A pak už jen klidnější dojezd k cíli. Pár pěkných, byť zapadaných průskoků, údolí se otevírá, pískovcové skály se vzdalují od řeky, a jsme tam. Škoda že (možná) naposled.