Labíčko. Jedna z mých nejoblíbenějších českých řek. Eldorádo na dovádění. Krásná, čistá, hluboká, rychlá voda. Fůra serfovacích vlnek, pěkný válečky, zajímavý jezy, a nakonec ještě Vrchlabská. Od Esíčka po Vrchlabskou, to je prostě paráda. Labská už mě tolik nenadchla, nepřijde mi tak hravá, akorát kus těsně pod samotnou soutěskou se mi docela líbil. Jinak nic moc.
Na Labíčko se každoročně strašně těšim, nemůžu se dočkat, a kdyby nevim co, tak na něj si čas vždycky udělám. Tenhle úsek mě nikdy neomrzí.
Taky bych ale rád zkusil Bílé Labe, a vůbec Labe nad Špindlem. Viděl jsem pár fotek, a vypadalo to úplně nádherně. Ale chytit tam vodu. A když už jsem tady v oblasti - mým snem je dát si Malé Labe. Ještě vysoko nad Horním Lánovem, vysoko nad místem, kde začíná kilometráž. Dvakráte jsme tam šel, když nemělo vůbec vodu, a vypadá prostě bezvadně. Jednou si ho dám, a bude to svátek.
Většina fotek z Labíčka se točí kolem Vrchlabský. A je to škoda, protože na Labíčku je krásnejch míst úplná fůra. Chtělo by to mít foťák u všech těch válečků, kde se dá nádherně lopovat nebo cartwheelovat, u všech pěknejch serfovacích vlnek, a vůbec mít foťák pořád s sebou a fotit a fotit a fotit. A hlavně - chtělo by to jezdit na Labíčko častějc. A ne jen jednou za rok, když pouští přehrada.
