A už jsme nahoře. Stálo to za to. Prohlížíme kombinaci spodních dvou vodopádů, a zkoumáme, kudy to půjde. Pak se přesuneme až nahoru, a prohlížíme si ten horní. Ten je jasně nejsnadnější, voda padá z asi pěti metrů do laguny, kde se dá v pohodě zastavit. Ještě kluky upozorňuju, že jsem čet´ o Vrchlici článek, a navíc ty vodopády za sucha i viděl, a je třeba dát si pozor na rouru, která je právě v tomto skoku zhruba uprostřed. Teď není sice vidět, ale škoda lodí. Proto neskáčeme cestou, která by se po prohlédnutí nejvíce nabízela, a šineme si to více vlevo.

Martina filmuje a já, David, Marek a Marty postupně skáčeme. Namlsaní tímto skokem prohlížíme znovu ty spodní. Ty na sebe navazují, zastavit mezi nimi sice asi taky půjde, ale záleží trochu i na štěstí. Nakonec je rozestavena záchrana a jedu. Hned v nájezdu, který je o něco mělčí, než by bylo záhodno se kodrcáním po kamenech dostanu zcela vpravo, a k vodopádu ani nedojedu. Takže ven a opáčko. Raději se držím víc vlevo, pak rychle doprava, záklon a hop. Miláček Medieval se dost hluboko zanořuje, škrtne o dno, a neochotně jde zase nad hladinu. Závěs, a jsem ve vracáku. Pomalu najíždím k druhému skoku, Mírně doleva, hop, a jsem dole.

Teď zas jistím já, a jede David. První skok, šup už je dole. Chtěl by zastavit, ale proud už si ho bere, řvu na něj "jeď dál", málem couvá, ale ještě se stíhá bleskově otočit. Tak. A má to taky zadarmo. Pak jede brácha. V pohodě. Zastavil si, pokecal, a pak ještě ten druhej. Marty to jede najednou, bez problémů. Pokračujem. Zbytek už není tak výživný, ale krajina je hezká, docela to běží, tak WW I+. Víc vody by nebylo na závadu, takhle dost dřeme. Cesta rychle uběhla, pár přenášení nízkých mostků, ale jinak v pohodě. Nádherný výhled na chrám sv. Barbory stojí za to. A blížíme se k poslednímu jezu. Tady končíme. "Zatím mám všechno suchý," pochvaluju si.