HISTORIE SSP
začíná 19. dubna 1991, kdy si pětice gympláků ve složení Klára Bydžovská, Honza Habermann, Jirka Janatka, Marek Starý a Alice Šustová hodila na záda batohy (vesměs usárny) a plna eufórie vyrazila na Drábky. Není důležité, že zde zmrzla, zasněžila a načichla dýmem; důležitý je fakt, že se konstituovala parta, která počala častěji vyrážet do přírody, a to jak pěšmo, tak na lodích ( první vodácká akce se odehrála hned další víkend na kontroverzní řece Berounce). Vytvořily se tu i jisté osobní svazky, jejichž krach na letní vodě na Vltavě se stal příčinou určitého rozpadu této fundátorské skupiny. Přišli však jiní a tradice více či méně (případně ještě méně) dobrodružných akcí zůstala zachována.Postupem času se jednotícím prvkem těchto akcí stal Marek “Starouš” Starý, který je organizoval, zapisoval do kronik, statisticky hodnotil a byl zároveň jediným jejich stabilním účastníkem. V souladu se svým obecně známým egocentrismem pak skupině lidí, jež s ním vyrážela, přidělil skutečně hlubokomyslný název “Spolek Staroušových přátel”. Ten se poprvé obje
vuje v třetí, tzv. Černobílé kronice, a to v jejím úvodním zápise o letní vodě Tichá Orlice ´94. Následně pak toto označení z neznámých a patrně zcela iracionálních důvodů metamorfovalo na “Společnost Staroušových přátel”.Určitým vývojem prošla i činnost neformálního a po přijetí Ústavy v březnu 1998 i mírně formalizovaného sdružení. Postupem času je totiž stále větší důraz kladen na akce vodácké a vandry se počínají stávat svátkem. Navíc
se v posledních letech vytvořil stabilní každoroční rámcový program akcí, postrádající celkem pochopitelně překvapivost: jarní voda, letní voda, Teplá+Střela, Vavřinec. I přes zmíněné změny, jež ostatně nelze bez dalšího považovat za negativní, skrývají akce SSP i nadále svou kvalitu a zanechávají ve vzpomínkách účastníků (minimálně ve vzpomínkách mých) řadu intenzivních dojmů a zážitků.V rámci historického exkurzu se dále nabízejí tyto statistiky: