Rovnost osob před zákonem je principem, který deklaruje většina světových ústav, a ani Ústava SSP není výjimkou. Naprostá nefunkčnost tohoto principu se pak odráží ve větě druhé, která naráží především na přísně hierarchická ustanovení Zvláštní vodácké části a uvádí věc na pravou míru.

Tento paragraf upravuje přípravnou fázi jednotlivých akcí. Jejich vyhlašování je de facto svěřeno tzv. zasloužilým členům, definovaným v § 11. Logickým i gramatickým výkladem lze dovodit, že vyhlašuje-li akci jeden z nich, postačuje mu konsens již jen jednoho dalšího zasloužilého člena. Vyhlášení akce je konkrétním časovým okamžikem, jímž započíná přípravná fáze inkriminované akce. Dostatečný předstih není Ústavou definován a stává se proto předmětem flexibilního výkladu. Veřejné vyhlašování akcí je pravidlem, nikoli však kategorickým imperativem - i zde tedy zůstává dostatek prostoru pro operativní řešení. Třetí odstavec reaguje na nepravděpodobnou, nikoli však zcela vyloučenou možnost předimenzování některé, patrně vodácké akce a řeší ji na základě staré obilnářské usuance 'Kdo dřív přijde, ten dřív mele'.

Klasickým vandrem je samozřejmě výprava víkendová, s delšími akcemi se lze setkat především o prázdninách. Jednodenní pěšárny jsou krajně atypické a jejich četnost minimální, přesto je však nelze bezdůvodně diskriminovat a vyřazovat z akcí SSP. Ustanovení pro jistotu nevylučuje ani vandr po pražské periférii, také tato varianta se však jeví jako krajně nepravděpodobná.

Účelem tohoto ustanovení je pochopitelná snaha zabránit nekontrolovatelnému přílivu dalších známých jednotlivých členů. Četné pokusy vzít na některou z akcí s sebou dobrého přítele-nečlena se opakovaly v podstatě již od založení SSP. Je ovšem zapotřebí si uvědomit, že jejich akceptací by výrazně trpěla jednota kolektivu a že by se diametrálně zvyšovalo nebezpečí předimenzování jednotlivých akcí. Navíc by přestala existovat jakákoli kontrola nových účastníků a zvyšovalo by se nebezpečí osobních neshod. Proto je účast nového nečlena podmíněna souhlasem všech účastníků akce. V podstatě se počítá i s tím, že pakliže by proti eventuelnímu novému členu měl osobní výhrady některý ze starých členů, který se shodou okolností inkriminované akce neúčastní, mohl by tuto výhradu uplatnit jaksi nepřímo, prostřednictvím dohody s členem, jenž se akce účastní. Přijímání nových členů by mělo být ojedinělým, účelovým a dobře promyšleným aktem, který by neměl ani v nejmenším narušit integritu SSP. Síla tohoto ustanovení je však poněkud oslabena ve zvláštní vodácké části, kde se každému kormidelníkovi přiznává nezadatelné právo vzít s sebou na vodu háčka ženského pohlaví. To souvisí s nikde nedeklarovanou, leč pochopitelnou myšlenkou, že integritu SSP by měla zajišťovat především jeho mužská část a že by se rozhodně mělo flexibilně reagovat na změny v partnerských vztazích.

Také zde je prosazována kontrolovatelnost účasti. Okruh lidí, kteří se objevili na některé z akcí SSP, samozřejmě postupně pomalu vzrůstá a mohly by nastat organizační problémy, kdyby se náhle, po letech, několik starých členů zároveň rozhodlo o comeback, což by nevyhnutelně muselo vést k předimenzování akce. Vodácko-vandrácký program SSP je natolik pestrý, že dvouletou kontinuální neúčast je možno vysvětlit jedině dlouhodobým nezájmem o dění ve Spolku. Jediným spravedlivým důsledkem je zánik členství, které ovšem může být později obnoveno při splnění všech formalit nutných pro přijetí nového člena.

Institut zasloužilého člena hraje v podstatě význam toliko v oblasti přípravných procesů, kde je k oficiálnímu vyhlášení akce zapotřebí konsensu alespoň dvou ze tří zasloužilých členů. Proto není zapotřebí složitě definovat, kterým okamžikem se akce začíná účastníkům započítávat do jejich osobních koeficientů. Logický výklad by patrně hovořil pro okamžik zakončení akce. Není samozřejmě vyloučeno, že personální obsazení těchto tří postů se bude průběžně obměňovat. Naopak, jedná se o jeden z významných motivačních prvků, neboť přes minimální pravomoce se jedná o velmi prestižní titul. Třetí odstavec snad poněkud zvýhodňuje staronové členy, jimž jsou v plném rozsahu uznány všechny akce, jichž se zúčastnili před zánikem svého předešlého členství, opačné řešení by však bylo ještě pochybnější.

Samozřejmě, že žádný zákon není naprosto dokonalý, a tak lze počítat s tím, že ani Ústava neupírá svoji pozornost na řadu důležitých otázek, jež by toho zasluhovaly. Tam, kde je určitá problematika, byť i rámcově, upravena, je však třeba se příslušnými ustanoveními bezvýhradně řídit. Jedině tak lze totiž vyhovět modernímu pozitivněprávnímu trendu, spjatému s preferencí psaného práva. Jestliže by se určité pasáže Ústavy ukázaly během času jako nespravedlivé, zbytečné či těžkopádné, je třeba je příslušným způsobem novelizovat, nikoli je "účelově" ignorovat.

Výhradnost Ústavy v oblasti psaného práva SSP je logickou obranou před vznikem rozbujelého konglomerátu nepřehledných předpisů ve stylu práv státních a mezinárodních. Krása života je v rozmanitosti a rozhodně nikdo nestojí o to, aby činnost SSP byla omezována nepřeberným množstvím samoúčelných omezení. Ústava SSP by měla stanovit toliko nejzákladnější pravidla, bez kterých se neobejde žádná sociální skupina, a měla by členy omezovat v jejich přirozeném chování v co nejmenší míře.

Legislativní postup novelizace Ústavy vychází plně z moderních demokratických principů. Rigidita Ústavy je zajištěna poměrně vysokým procentem souhlasících členů, retroaktivita je celkem přirozeně zakázána, ovšem narozdíl od většiny srovnatelných právních předpisů pouze dispozitivně. V naléhavém případě lze tedy změnu přijmout i se zpětnou účinností.

Vodácké akce jsou bezesporu nejvýznamější součástí programové činnosti SSP. Jejich svébytnost a svéráznost dosahují takového stupně, že bylo pro jejich právní úpravu třeba sáhnout k radikálnímu řešení a věnovat jim celou zvláštní část. Zmíněné vlastnosti vedou dokonce k tomu, že v některých specifických případech by uplatňování dikcí obecné části mohlo nabýt nepraktického, ba dokonce protismyslného charakteru. Budiž uvedena například otázka nabývání členství, jež je sice z globálního hlediska upraveno velmi zdařile, z hlediska akcí vodáckých, především pak tradiční vody prázdninové, vzbuzuje však značné pochybnosti a stává se velmi destruktivním v oblasti partnerských vztahů. Z tohoto důvodu jsou některé společenské vztahy upraveny ve zvláštní části odlišně, přirozeně toliko s platností pro vodácké akce. § 16 pak plní důležitou funkci ustanovení výkladového, jež definuje oblast použití zvláštní části a pro případ rozporů mezi obecnou a zvláštní částí stanoví jejich vzájemný poměr. Celkem logicky nabývá zvláštní část charakteru lege specialis a v konkrétních případech, na něž se obě části vztahují, má její úprava ústavní přednost.

Veškeré současné hlavní právněfilozofické a konec konců i pozitivněprávní nauky vycházejí z naprosté rovnosti všech lidí bez ohledu na věk, pohlaví, barvu pleti, vyznání, inteligenci, fyzickou krásu, vědomosti o opavských Přemyslovcích apod. Čistě teoreticky lze snad tuto hyperhumanistickou koncepci jakžtakž podložit argumenty, její praktické uplatnění v čisté podobě je však samozřejmě zcela vyloučeno. Obzvláště ve vodáckém sportu existuje pak historicky determinovaná zřetelná divergence národa podle několika kritérií na různě početné a odlišnými právy oplývající sociální subskupiny, jejichž neustálé interakce jsou jedním z nezbytných předpokladů, navozujících naprosto svéráznou atmosféru tohoto jedinečného quasisportovního odvětví, skrývajícího silný společenský podtón. Odstavec první tohoto ustanovení proto rámcově upravuje nejdůležitější z tzv. interních dělení, kde primárním kriterionem je funkce jednotlivce při ovládání plavidla. Z vodáckoprávního hlediska se bezesporu jedná o divergenci dominantního významu. Vznikají čtyři skupiny osob - Kormidelníci, Háčci, Porceláni a fakticky nežádoucí, formálně však možné a krajně zřídka se vyskytující Další osoby, t.j. kormidlující ženy (a slečny). Stručná charakteristika příslušníků jednotlivých skupin, tedy jejich podstatné rozpoznávací rysy, jsou podány s ohledem na typ plavidla v §§ 18 a 19. Pokud se týče práv jednotlivých osob, velký význam nabývá zvyková praxe. Ústava výslovně toliko ustavuje Kormidelnickou radu, jež má jako kolektivní orgán ad hoc významné pravomoci během přípravy i průběhu všech vodáckých akcí. Práva příslušníků ostatních skupin jsou lakonicky zpochybněna v § 22. Velmi důležitý a pozornost zasluhující je druhý odstavec komentovaného ustanovení,který výslovně stanoví, že patřičné rozdělení osob se uplatňuje v průběhu veškerých přípravných procesů, tedy od chvíle, kdy je v souladu s § 3 odst. 1 se souhlasem dvou zasloužilých členů vyhlášena inkriminovaná vodácká akce.

Klasickým plavidlem na akcích SSP je konformní otevřená kanoe. Ta bývá zpravidla dvousedačková, již v minulosti bylo však rovněž možno setkat se s lodicí trojmístnou (tzv. "trojstěžník"). Každopádně se první definice jednotlivých druhů osob týká všech druhů kanoí. Na okraj budiž poznamenáno, že pojem kanoe není v Ústavě definován, protože z hlediska praxe se jedná o termín v podstatě jednoznačný a jeho popis by byl přitom z legislativního hlediska nepřiměřeně náročný. Charakteristiky jednotlivých druhů osob netřeba snad rozvádět. O Dalších osobách viz komentář k § 17. Zbývá pozastavit se u složitě vyhlížejícího pojmu kormidelnický prostor. Zde je pamatováno na zřídka se vyskytující institut dvojkormidla, kdy je jedině spravedlivé, aby byl statut Kormidelníka přiznán oběma kormidlujícím členům posádky. Proto byl k definici kormidelníka využit tento na první pohled bezúčelný termín, který toto umožňuje. Systematickým i účelovým výkladem lze dospět k tomu, že pro posouzení toho, která špice lodi je zadní, nejsou rozhodující ukazatele rázu konstrukčního, nýbrž jízdního. In concreto tedy rozhoduje, ke které špici sedí oba kormidelníci zády.

Je třeba počítat s tím, že se na akcích SSP vyskytnou i jiné lodice nežli kanoe. Proto bylo nutno vytvořit sekundární vodítka pro přiznávání statutů. Podle druhé definice jednotlivých druhů osob budou za kormidelníky považováni singlíři a kajakářky, stejně tak jako všichni mužští členové posádek raftů, pramic, respektive jiných monstrplavidel. Budiž podotknuto, že jim ovšem nevznikne nárok na započtení na takto dosažené vodácké expirience do žebříčku kormidelnické expirience (výslovně to vylučuje § 24 odst. 4), nýbrž toliko na členství v Kormidelnické radě. S druhou definicí je tudíž spojena jediná možnost, jak se může žena stát členkou Kormidelnické rady - dojde k tomu tehdy, ovládá-li jednomístné plavidlo libovolného typu. Tento exces se vzhledem k vysoké míře její samostatnosti jeví jako spravedlivý. Ostatním pádlujícím osobám bude přiznán statut Háčka, nepádlujícím Porcelána. Další osoby se na jiném plavidle nežli kanoi nemohou vyskytnout.

Kormidelnická rada, vytvářená ad hoc podle tohoto ustanovení, je de facto jediným orgánem SSP, který tato Ústava zná. Vzniká obligatorně při všech vodáckých akcích a jeho pravomoce jsou velmi široké. Vrchovatou měrou se zde uplatňuje výhrada druhé věty § 1 Ústavy. Kormidelnická rada rozhoduje o všech významějších záležitostech, výčet v odst. 2 je pouze demonstrativní. Členy Kormidelnické rady jsou všichni Kormidelníci, ať je jim tento statut přiznán na základě § 18 či 19. Velice důležité je vykládat toto ustanovení v souladu s § 17 odst. 2, podle něhož se rozděleníŹ

osob uplatňuje i v průběhu přípravných procesů. Kormidelnická rada tudíž de iure vzniká již v okamžiku vyhlášení akce a činí veškerá důležitá přípravná rozhodnutí, z nichž patrně nejvýznamnějším je rozhodnutí podle odst. 2 písm. a). Poněkud problematická je skutečnost, že rozdělení osob se uplatňuje ještě před započetím akce, přestože rozhodujícím kritériem je až faktické rozdělení posádek. Tento rozpor je zapotřebí řešit a východiskem je patrně přiznávání statutů na základě vyvratitelných doměnek o budoucím složení posádek. In extremis se tak členem Kormidelnické rady může stát i osoba, jež na příslušné akci vůbec nesplní podmínky pro přiznání kormidelnického statutu. Tuto variantu, jež je navíc krajně nepravděpodobné, by však bylo velmi obtížné legislativně vyloučit.

Kormidelnická rada je zcela nepochybně nejdůležitějším a nejctihodnějším orgánem každé vodácké akce. Nelze proto trpět narušování její prestiže, ať již ve formě výtek, výčitek, posměšků apod. Proto Ústava předepisuje pro každý prohřešek tohoto druhu obligatorní sankci vhození do vody. Nactiutrhač do vody být vhozen musí, jedná se tudíž o výjimku z ustanovení § 20, jež v odst. 2 pod písm. c) přiznává Kormidelnické radě pravomoc o vhození do vody svobodně rozhodovat. V tomto specifickém případě je však rozhodnuto předem a lze tedy diskutovat pouze o tom, zda má být exekuce provedena okamžitě, což je záhodno, či zda má být trest, zřejmě především z terénních či meteorologických důvodů, odložen na vhodnější dobu.

J-1998: Neuctivým výrokem je i záznam v lodním deníku.

Uvedené žebříčky, k jejichž vedení je podle § 31 Ústavy stabilně a zcela konkrétně legitimován Starouš, jsou nesmírně prestižní a zdravá soutěživost s nimi spojená je jedním z hybných principů SSP. Na rozdíl od ostatních fakticky vedených žebříčků jsou zde zmíněné dva (počet mortálních akcí jednotlivých členů a exčlenů je na základě konstitutivní konvence součástí žebříčku vodácké expirience) vedeny obligatorně.

Tento paragraf představuje lex specialis k § 8 Ústavy. Zde je totiž mužským příslušníkům SSP dána možnost vzít si na vodu háčka dle svého výběru bez předčasného souhlasu ostatních účastníků akce, v extrémním případě dokonce přímo proti jejich vůli. Je ovšem nasnadě, že takováto varianta je hrubě nepravděpodobná. Jistá diskriminace žen, jimž stejné právo přiznáno není, a to ani implicitně, je diktována snahou po zachování homogennosti party a Kormidelnické rady. Obecně lze totiž konstatovat, že dívky jsou poněkud přizpůsobivější a méně inklinují k vytváření názorových frakcí.

Jeden z opravdu pěkných zvyků, za jehož udržení je třeba všemi prostředky bojovat. Vhazování nováčků je omezeno pouze na dívky, neboť je při tom mnohem více zábavy než při fyzicky náročném překonávání zběsilého odporu mužů. Narozeniny a svátek jsou ovšem natolik významnými příležitostmi, že zde rozdíl v pohlaví činěn není; funkce zábavná je výrazně potlačena ve prospěch funkce gratulantské. Pokud se týče subtilní otázky odkladu exekuce podle odstavce 3, rozhodování o konkrétním obsahu neurčitého pojmu "obzvláště odpudivé počasí" spadá do kompetence Kormidelnické rady, což explicite vyplývá z § 20 odst. 2 písm. c) Ústavy. K vhození však musí dojít vždy, byť i na další vodácké akci, jíž se dotyčná osoba zúčastní.

V době, kdy byla Ústava schvalována, čítalo SSP devět členů. V souladu s § 14 odst. 2 bylo tedy k jejímu schválení zapotřebí souhlasu šesti členů. Jako první ji formálně ratifikoval 1. ledna 1998 Marek “Starouš” Starý, následovali 8. ledna Richard Gryga, 20. ledna Valerie Galčíková, 21. ledna Dobromil Pryl a Jaroslav “Motejl” Semerák a jako šestý 3. února Dan Havrlant. Toho dne nabyla tedy Ústava platnosti. 30. března ji pak navíc schválil Vladimír “Činka” Pek a 2. dubna Hana “Máma” Dvořáková, čímž byla zvýšena reprezentativnost jejího přijetí – jediným, kdo se k návrhu nevyjádřil, zůstal totiž Jan Habermann. Zejména kvůli autorizaci již dříve vedených žebříčků byla účinnost Ústavy posunuta k 19. dubnu 1991, tedy ke dni, kdy “zárodečná parta” SSP vyrazila na první vandráckou akci. Zároveň však odstavec 3 výslovně odmítl jakékoli sankční mechanismy, a to zcela v souladu s požadavkem právní jistoty a obecně rozšířeným právním principem zákazu retroaktivity. Jemněji odstíněné hodnocení vodních toků za pomoci znamének + a – začalo být při výpočtu vodácké expirience zohledňováno teprve od počátku roku 1998.

Vzhledem k tomu, že Ústava sama sebe proklamuje jako jediný psaný normativní pramen SSP, bylo třeba vyřešit problém jejích eventuelních budoucích novelizací. Přijímání nových verzí se současným rušením verzí dosud platných se, jistě právem, jevilo jako poněkud drastické a technicky neobratné, a proto byla zvolena metoda přílohy, v jejíchž článcích budou změny zaznamenávány, aniž by tím byla nenávratně ztrácena znění původní.